Pohľad zhora

Koľko síl to stojí, aby sa človek dokázal zdvihnúť do výšky a pozrel sa na seba a svet zhora a s odstupom? Keď to za nás spraví fyzicky kolotoč alebo lietadlo, už nám to vyrazí dych; a sily nás to nestojí prakticky žiadne. Najmarkatnejšie je to asi keď ste v desaťkilometrovej výške nad zemou a dívate sa na štvorčeky polí a lúk a krtince, ktoré majú byť kopce a hory. V tej chvíli zabudnete na všetko, čo ste dovtedy nazývali veľkým; aj vaša myseľ prekonáva mnohokilometrové výšky. A to ešte nič nie je. Keď sa človek zdvihne do výšky vo svojom vnútri, prežíva tie skutočné zázraky. Každý z nás to už iste zažil. Ten pocit poznania, spájania, celku, porozumenia, pochopenia a - radosti, ktorá je následkom. Odstup, nie ten neosobný, ktorý sa odvracia od sveta, ale ten, ktorý naopak spája - ako keď musíte odstúpiť od obrazu trocha ďalej, aby ste ho videli v celej kráse; ten odstup, ktorý nám umožňuje vidieť veci celistvo, nám dáva okrem pochopenia aj tušenie čohosi ešte väčšieho, ako spojivko v reťazi, keď vieme, že za ním nasleduje ďalšie. Ďalšie možnosti a poznanie. Ale dáva nám ešte čosi vznácnejšie - schopnosť objektivity, triezvej, skúmavej, prameniacej z nadšenia ale i z bdelosti a opatrnosti a z túžby po Pravde. Obdivujem ľudí, ktorí sú schopní pravej objektivity k svetu a veciam a situáciám, ale hlavne k sebe samému, lebo to je to naj naj najťažšie. Ale pramení z toho najviac požehnania a múdrosti. A stojí veľa síl. Dennodenne sa odpútať tak, aby sme zároveň zostali so všetkým spojení a zároveň sa dívali zhora (nie povýšenecky). Odpútať sa aj od seba. A zvládnuť to, čo uvidíme. Načúvať, uvidieť, prezrieť a - poslúchnuť...

Four Seasons

One village. Four Seasons. Captured in beauty and detail... And change. By Steve Crisp:


Spring


Summer


Autumn


Winter

Za městem

Říkám to z vlastní zkušenosti: že město je sídlo špatné, nezdravé a člověku vůbec škodlivé. Nemyslím přitom na prach, kouř, špatný vzduch a jiná hrozná nebezpečí zdravotní i morální, jež číhají na obyvatele ulic. Myslím tu na nezdravou a přímo strašnou okolnost, že obyvatel ulic obyčejně vůbec nevidí měsíc a hvězdy. Skutečný vnitroměstský a uliční praobyvatel pro samé lampy nevidí Velký vůz ani Polárku; a pro samé baráky ani neví, svítí-li úplněk nebo je-li novoluní; a i kdyby to věděl, je mu to, jak sám praví, pět nebo fuk. Vyjde-li na práh svého domu, nepotká jako nejbližšího souseda Venuši nebo Jupitera. Není mu souzeno, aby řídil své kroky podle měsíce. Neví ani, je-li noc černá nebo bílá. Žije v bezhvězdné sluji jako macarát jeskynní, ale neuvědomuje si to. Macarát jeskynní si to také asi neuvědomuje.

Obyvatel ulic žije ve městě a někdy dokonce ve velmi velikém městě; ale nežije ve vesmíru, protože nežije pod hvězdami. Bydlí mezi miliónem lidí, ale nikoliv mezi miliónem hvězd. Jeho svět se končí za Vysočany nebo Bubenčí, místo aby se končil za Arkturem nebo za Mléčnou drahou; je to vskutku velmi maličký svět, neboť se neotvírá rovnou do nekonečna. Nezáleží tak na tom, studovat dráhy hvězd nebo rozeznat Altair od Albirea; důležitější je moci se kdykoliv přesvědčit, že jsou nad námi hvězdy a že existuje kosmos. Člověk z ulic musí jet aspoň do Zbraslavi, aby spatřil vesmír;ale člověk z periférie je rovnou ve vesmíru, jakmile se postaví na práh svého domu a zamíří nosem k nebi. Kdyby se lidé večer setkávali pod hvězdami místo pod lampou, mám za to, že by nemohli dobře mluvit o politice nebo o zatracených poměrech; pod hvězdami se lépe mluví o lásce, o zítřejším dnu a o jiných tichých a vážných věcech. Člověk se pod hvězdami může zbláznit nebo zamilovat, ale nemůže se rozčilovat. Skutečně existují tajemné astrální vlivy; hvězdy mají mocný vliv na člověka, který se na ně dívá; ale nemají jaksi vlivu na člověka, který pozoruje světelnou reklamu Lyonského závodu nebo čte v kavárně divadelní referáty. Člověk pod hvězdami je účasten na veliké slávě světa; je korunován hvězdami.

Ještě hlubší pak je působení měsíční. Nemyslím jenom na nadpřirozenou krásu měsíčních nocí, ani na osmanský půlměsíc, ani na stříbrné zámky na měsíci; mám na mysli měsíční oběhy a čtvrti. Člověk, který žije v ulicích, se řídí podle kalendáře; ví, že je prvního nebo patnáctého nebo sedmadvacátého, čímž je vyčerpáno vše, co mu připomíná koloběh času. Jeho čas není slavně a světle napsán v měsíčních čtvrtích. Jeho život není rozdělen na nebeské oběhy a neskládá se ze světlých a tmavých dob. Když bere na prvního svou gáži, není to tak věčný návrat času, jako když je zase úplněk. Doba, jež uplyne mezi dvěma úplňky, je hlubší a vážnější než doba, která uplyne mezi prvním a posledním. Čas městského člověka je pouhé datum; je to jen číslo, a nikoliv nebeský úkaz; neplyne z věčnosti, jež je časem vesmíru. Člověk, jenž vidí tvář měsíce, nežije už jen podle tikajících hodin na stěně, nýbrž podle mlčelivých hodin planetárních; následkem toho měří život, abych tak řekl, na velmi dlouhé lokte.

Když jsem se posledně stěhoval, mínil jsem, že se stěhuji až na sám divoký a opuštěný kraj města; shledal jsem však, že jsem se odstěhoval mnohem dál: až k měsíci a do sousedství hvězd.

Karel Čapek - Kalendář

Dublin's multi-cultural festival 2010

Od ľudí k ľuďom, od národu k národu... Pestrosť, radosť, smiech. Poznanie, z koľkých čriepkov sa skladá svet a musí sa poskladať, aby bol úplný. Každý má v ňom nejaké miesto, či už ako jednotlivec alebo národ. Keď idem po ulici a vidím ľudí rôznych rás a farieb oblečených v jednotnom európskom oblečení, všetko to akosi splýva, ako v Babylone. Keď však uvidíte tých istých ľudí oblečených vo svojich národných odevoch, ako im z očí a tváre žiari radosť a hrdosť, že môžu ostatným predstaviť svoju kultúru, národ a umenie vo svojom prapôvode, všetko sa zvláštnym spôsobom na chvíľu zmení, akoby zapadne na svoje miesto. Každý jednotlivec i národ vystúpia do popredia, a vy paradoxne v tej pestrosti a rôznorodosti cítite blízkosť a harmóniu, ktorej sa vám nedostáva ani keď ste obklopení všelijakými ľuďmi v tej najrušnejšej hodine a na najrušnejšom mieste v centre mesta... Toho roku som, žiaľ z festivalu veľa nevidela, takže vám toho veľa neponúknem, ale snáď aj to málo poteší :-)








































Related links:
Dublin's multi-cultural festival '09 - 1
Dublin's multi-cultural festival '09 - 2
Dublin's multi-cultural festival '09 - 3

"End of story"

Kolegyňa z práce chcela kúpiť nejakú rohožku s nápisom "welcome" pred dvere svojho bytu. Dohodla sa so svojím priateľom, že ju pôjdu kúpiť spolu. Jemu sa však veľmi nechcelo, stále to odkladal, stále hovoril, že to má čas. Nuž, lenivosť sa nevypláca... Nakoniec mu dala ultimátum, že buď pôjdu rohožku kúpiť hneď zajtra, alebo ju pôjde kúpiť sama, ale v takom prípade to on oľutuje. Odmietol. Išla teda sama. A takto to dopadlo :-)