Příprava

 

Jaképak řeči: už jsou tu všechny příznaky, že se příroda, jak se říká, ukládá k zimnímu spánku. List po listu kane z mých břízek pohybem krásným a smutným zároveň; co kvetlo, zatahuje se do země; z toho, co bujelo, zůstává holé košťátko či mokvavý košťál, scvrklý chřást nebo suchý stonek; a sama půda trouchnivě voní tlením. Jaképak řeči: pro letos už je konec. Chryzantémo, už si nenamlouvej bohatství života; mochničko bílá, nepleť si toto poslední slunce s rozjařeným sluncem březnovým. Nic naplat, děti, už je po parádě; pěkně se uložte k zimnímu spánku. 

Ale kdež, ale kdež! Ale co vás napadá! Ale nepovídejte! Jakýpak je tohle spánek? Každý rok říkáme, že se příroda ukládá k zimnímu spánku; ale ještě jsme se na ten spánek nepodívali zblízka; nebo přesněji řečeno, ještě jsme se na něj nepodívali odspodu. Obraťme věci vzhůru nohama, abychom je lépe poznali; obraťme přírodu vzhůru nohama, abychom do ní viděli; obraťme ji vzhůru kořínky. Panebože, tohle že je spánek? Tomuhle říkáte odpočinek? Člověk by řekl, že vegetace přestala růst nahoru, protože na to nemá pokdy; neboť vyhrnula si rukávy a roste dolů; plivla si do dlaní a zakopává se do země. Koukejte se, tohle světlé v zemi, to jsou nové kořeny; koukejte se, kam až se derou; hej rup! hej rup! 

A tady to tlusté, bílé a křehké jsou nové výhonky a klíčky. Koukejte, co jich je naděláno; jak jsi tajně zkošatěla, zvadlá a uschlá trvalko, jak se cítíš, jak kypíš životem! Tomuhle říkáte spánek? Čert vem listy a květ, jaképak fóry; tady dole, tady pod zemí je ta pravá práce, zde, zde a zde vyrostou nové stvoly; odtud až potud, v těchto hranicích listopadových vytryskne březnový život; tady pod zemí je narýsován veliký program jara. Ještě nepřišla ani minuta oddechu; hle, tady je stavební plán, zde jsou vykopány základy a položeno potrubí; a ještě dál se prokopeme, nežli nám mrazem ztvrdne půda. Ať jaro postaví své zelené klenby nad pionýrskou prací podzimku. My, síly podzimní, jsme udělaly své. 

Říkáme, že jaro je doba rašení; ve skutečnosti dobou rašení je podzim. Pokud se díváme na přírodu, je sice pravda, že podzim je konec roku; ale skoro víc je pravda, že podzim je začátek roku. Je běžný názor, že na podzim opadávají listy, a nemohu to opravdu popírat; tvrdím jen, že v jistém hlubším smyslu podzim je doba, kdy listy vlastně vyrážejí. Listy usychají proto, že nastává zima; ale usychají také proto, že už nastává jaro; že už se dělají nové pupence, malé jako třaskavá kapsle, z nichž vybuchne jaro. Je to optický klam, že stromy a keře jsou na podzim holé; jsou totiž posety vším, co se na nich zjara vybalí a rozvine. Je to jen optický klam, že květina na podzim zachází; neboť se vlastně rodí. 

Říkáme, že příroda odpočívá, zatímco se dere kupředu jako divá. Jen zavřela krám a zatáhla žaluzie; ale za nimi se už vybaluje nové zboží a regály se plní, až se prohýbají. Lidi, tohle je to pravé jaro; co není hotovo teď, nebude hotovo ani v dubnu. Budoucnost není před námi, neboť je už tady v podobě klíčku; je už mezi námi; a co není mezi námi, nebude ani v budoucnosti. 

Nevidíme klíčky, protože jsou pod zemí; neznáme budoucnost, protože je v nás. Někdy se nám zdá, že páchneme tlením, postláni suchými zbytky minulosti; ale kdybychom se mohli podívat, co tlustých a bílých výhonků si razí cestu v té staré kulturní půdě, které se říká dnešek; co semen potají klíčí; co starých sazenic se sbírá a soustřeďuje v živý puk, který jednou propukne v kvetoucí život; kdybychom se mohli podívat na to tajné hemžení budoucnosti mezi námi, řekli bychom si patrně, že velká volovina je náš stesk i naše nedůvěra; a že ze všeho nejlepší je být živým člověkem; totiž člověkem, který roste.

 Karel Čapek - Zahradníkův Rok

A Christmas Carol

Christmas is among other things about spiritual transformation. Enjoy the most famous story as an audiobook:

"There is then..."

 

"There is then, oh Tat, a Creator and a Lord of all this Universe. The place, the number, the measure, could not be kept without a creator.

The order cannot be made without a place or a measure, a Lord is needed then, oh my son.

The disorder has need of Him in order to reach and order, and it obeys that who has not ordered yet.

If you could have wings, fly in the air, and there between the sky and the earth, the fluidity of the sea, the course of the rivers, the lightness of the air, the subtlety of fire, the course of the heavenly bodies and the movement of the sky which wraps them, oh my son, in this magnificent spectacle you would see, in an instant, the inmutable move and the invisible appear in the order and the beauty of the world. 

If you want to contemplate the Creator, even in the mortal things, which are on the earth or in the deep, reflect, oh my son, on the creation of man in his mother's womb; examine with attention the art of the Great Worker, learn to know it from the Divine Beuty of his Work.

Who has made round the sphere of the eyes?

Who has bored the opening of the nose and ears?

Who has opened the mouth?

Who has spread and linked the nerves?

Who has drawn the channels of the veins?

Who has hardened the bones?

Who has wrapped the flesh in skin?

Who has separated the fingers and members?

Who has widened the base of the feet?

Who has formed the pyramid of the heart?

Who has widened the hips?

Who has dilated the liver?

Who has formed the caves of the lungs, the cavity of the belly?

Who has put in evidence the honourable parts and has hidden the others..?

Look how much art there is in mere matter! What effort in a single piece of work! Everywhere beauty, everywhere proportion, everywhere variety.

Who has made all these things? Who is the mother, who is the father; but the unique and invisible God who has created everything for his Will.

Nobody imagines that a statue or a painting can exist without a sculptor or a painter. And shouldn't this creation have a Creator? Oh blindness, oh impiety, oh ignorance! Keep yourself, Tat, my son, from denying the Work of the Great Worker; give God the name which is more propitious, call him the Father of everything, because He is unique, and his own function is the one of being Father; and using a daring expression I would say that his essence is the one of engendering and creating. And as nothing can exist without a creator, the same way Himself would not exist if he did not create nonstop, in the air, in the earth, in the deep, in the universe, in every part of this, in what exists and in what does not exist.

Because there is nothing in the whole world that is not Him.

He is what is and what is not, because what he is has been manifested and what is not is contained in himself.."

(words of Hermes Trismegistus; Ernesto Baron - The Magical Lnds of the Celts)

Bookish theme: Library

Marec, mesiac knihy :-)
(authors unknown)

Světélka

     Až po obzor, až kam oko sahá, až po cáru nebes jde ta stráň hustě posázená světélky lidských ulic a domů; když se to večer rozsvítí, vypadá to jako ohňostroj; nebo v pokojné noci to je jako záhon světel; ale především je to tak proměnlivé a živé jako lidská tvář nebo jako příroda. Když se ve vesmíru nic neděje, mrkají ta světélka mírně a utkvěle; ale jsou noci podmračné, kdy se docela zřetelně vrtí a mžikají, a hvězdně rozklenuté noci, kdy se chvějí divným a trnoucím třasem. Za třeskutých mrazů svítí drobně, ostře a skoro zlostně, za podzimního mrholení září jako majáky, v závoji mlhy řeřavějí matně a zarudle jako uhasínající jiskry v popelu. Ale nejkrásnější jsou, když se chumelí a kdy mžourají měkce a zastřeně jako z vaty; a za jižních fénů, těžkých vodou a vlhce hučících: tehdy vzplanou do černé noci prudkým a patetickým žárem, oheň proti vodě, a téměř řičí.
Až po obzor, až kam oko sahá, až po cáru nebes jde ta stráň hustě posázená světélky lidských ulic a dom
     Jsou světelné krajiny, které člověk zná, které se mu dívají do oken nebo ho denně čekají při návratu domů. Noc má jinou mapu než den: mapu napsanou zářícími body a čtverečky a šňůrami. Má jiné zalidnění, jiná mrtvá místa, jinak přeskupený prostor nežli den. A někdy v té své krajině světýlek objevíte světýlko nové. Včera tam ještě nebylo, snad se tam někdo nastěhoval nebo co, nebo je to jen nějaká lucerna.
     Ba ne. Je to nová hvězda na zemi. Je to nový kus vesmíru.
     Když přijíždíte v noci k většímu městu, první, co vás potká, jsou šňůry světel, ramena světel, chapadla světel vyslaná městem do pusté zevnitřní tmy. A každá ta šňůra má poslední světýlko. Poslední svítilna na kraji města. A za ní jako by to byla propast. Za ní jako by se musilo váhavě vkročit do neznáma. Jistě je tam cesta, jsou tam stromy a milníky, cesta do světa; ale to poslední světýlko je hranice smutná a děsivá.
     Poslední lucerna na kraji města je divnější a romantičtější než pousť, les, hory nebo moře bez lidí.
     Člověk se obyčejně nedívá se zvláštním zájmem lidem do oken; okna jsou k tomu, aby se jimi někdo koukal ven. Ale večer je to jiné; osvětlené okno večerní se už nedívá ven, ale vede dovnitř; a chodec se musí tím oknem podívat, visí tam lampa a vrhá na strop teplý kruh světla, u stolu asi sedí lidé. Třeba tam bydlí štěstí, myslí si chodec; těm se to žije, tam musí být pěkně, tam by bylo dobře posedět, v tom zlatém a pokojném světle.
     A když sedí doma pod svou vlastní lampou, ani si nevzpomene, že jeho domácí světýlko vřezává do tmy zlatý a teplý obdélník.

Karel Čapek - Kalendář

Related links:

Svíčička

Praha ve sněhu

Rampouchy

Za městem

Podjaří

Grace

   Habit, routine, and too much consistency numb our minds and pave the road for us to sleepwalk through our lives. Nothing stays the same. Everything passes, and everything changes.
   However, do not move too much. As an apple tree cannot bear fruit if it is too often transplanted, neither will a knight who is always building a new castle.
   Nature creates its balance with opposites. We need the sun and the rain, the glacier and the desert. Likewise, inside ourselves, we must accept the inevitability of change while deepening and strengthening our foundation.

   I would like to confess to you girls one of my clandestine prayers: that your legs be a little chubby or your nose just a touch crooked, because nothing gives a young woman permission to be weak-minded, lazy, and dull as much as being considered beautiful. Young people, women and men, often use the possession of beauty or wealth as permission to be uninteresting, undisciplined, and ill-informed. If they are fortunate enough to reach the age of twenty-eight or so, they become like coddled coyotes. Cute when little, but, upon adulthood, nasty, fearful, and living off the scraps of others.

A lady - and this is true for gentlemen too, does not overconcern herself with her own appearance or with the appearance of others. She is not slovenly, far from it. She is meticulous in the care and cleanliness of her body. Her garments are an expression of her humility: clean, simple, well made, and flattering. With her words a lady is truthful. In her dealings she is authentic. A lady does not care for such false diamonds as knowing royalty. She knows herself and concerns herself with her own development, her ideals, and how they manifest in her actions. Is the cardinal more lovely than the rosefinch because its feathers are a deeper shade of red?

As you grow into maturity, do not concern yourself with aging. A rose is striking in full bloom only because it will never be so again, but a budding rose is also stunning, as are the dark petals of autumn. It is the fact that time is passing that creaters it preciousness. A preoccupation with aesthetic beauty can be a distraction that leads young people away from pursuing a sincere exploration of their inner lives.
   All of us are asked to surrender the superficial beauty of youth and step towards something greater. We are being made ready for the spirit world. Each wrinkle is a crack in the shell of our conceit. Our conceit must be pulverized for the soul to fly.

Ethan Hawke - Rules for a knight

(picture by Gioacchino Passini)

Rules for a Knight

Solitude:
Create time alone with yourself. When seeking the wisdom and clarity of your own mind, silence is a helpful tool. The voice of our spirit is gentle and cannot be heard when it has to compete with others. Just as it is impossible to see your reflection in troubed wter, so too is it with the soul. In silence, we can sense eternity sleeping inside us.

Humility:
Never announce that you are a knight, simply behave as one. You are better than no one, and no one is better than you.

Gratitude:
The only intelligent response to the ongoing gift of life is gratitude. For all that has been, a knight says, "Thank you." For all that is to come, a knight says, "Yes!"

Pride:
Never pretend you are not a knight or attempt to diminish yourself because you deem it will make others more comfortable. We show others the most respect by offering the best of ourselves.

Cooperation:
Each one of us is walking our own road. We are born at specific times, in specific places, and our challenges are unique. As knights, understanding and respecting our distinctiveness is vital to our ability to harness our collective strength. The use of force may be necessary to protect in an emergency, but only justice, fairness, and cooperation can truly succeed in leading men. We must live and work together as brothers or perish together as fools.

Friendship:
The quality of your life will, to a large extent, be decided by with whom you elect to spend your time.

Honesty:
A dishonest tongue and a dishonest mind waste time, and therefore waste our lives. We are here to grow, and the truth is the water, the light, and the soil from which we rise. The armor of falsehood is subtly wrought out of the darkness and hides us not only from others but from our own soul.

Grace:
Grace is the ability to accept change. Be open and supple; the brittle break.

Patience:
There is no such thing as a once-in-a-lifetime opportunity. A hurried mind is an addled mind; it cannot see clearly or hear precisely; it sees what it wants to see, or hears what it is afraid to hear, and misses much. A knight makes time his ally. There is a moment for action, and with a clear mind that moment is obvious.

Justice:
There is only one thing for which a knight has no patience: unjustice. Every true knight fights for human dignity at all times.

Generosity:
You were born owning nothing and with nothing you will pass out of this life. Be frugal and you can be generous.

Discipline:
In the field of battle, as in all things, you will perform as you practice; so practice hard. With practice, you build the road to accomplish your goals. Excellence lives in attention to detail. Give your all, all the time. Don't save anything for the walk home. The better a knight prepares, the less willing he will be to surrender.

Dedication:
Ordinary effort, ordinary result. Take steps each day to better follow these rules. Luck is the residue of design. Be steadfast. The anvil outlasts the hammer. 

Speech:
Do not speak ill of others. A knight does not spread news that he does not know to be certain, or condemn things that he does not understand. 

Love:
Love is the end goal. It is the music of our lives. There is no obstacle that enough love cannot move. 

Ethan Hawke - Rules for a Knight
(picture by Shropshire)

Do what you wish

Bastian had shown the lion the inscription on the reverse side of the Gem. "What do you suppose it means?" he asked. "DO WHAT YOU WISH. That must mean I can do anything I feel like. Don't you think so?" 
     All at once Grograman's face looked alarmingly grave, and his eyes glowed.
     "No," he said in his deep, rumbling voice. "It means that you must do what you really and truly want. And nothing is more difficult."
     "What I really and truly want? What do you mean by that?"
     "It's your own deepest secret and you yourself don't know it."
     "How can I find out?"
     "By going the way of your wishes, from one to another, from first to last. It will take you to what your really and truly want."
     "That doesn't sound so hard," said Bastian.
     "It is the most dangerous of all journeys."
     "Why?" Bastian asked. "I'm not afraid."
     "That isn't it," Grograman rumbled. "It requires the greatest honesty and vigilance, because there's no other journey on which it's so easy to lose yourself forever."
     "Do you mean because our wishes aren't always good?" Bastian asked.
     The lion lashed the sand he was lying on with his tail. His ears lay flat, he screwed up his nose, and his eyes flashed fire. Involuntarily Bastian ducked when Grograman's voice once again made the earth tremble: "What do you know about wishes? How would you know what's good and what isn't?"

Michael Ende - The Neverending Story    

 

Svíčička

Aspoň jedinkrát do roka nebudiž opomenuto zapálit v novinách sloupeček milému Pánubohu. A tedy sláva na výsostech Bohu. Ačkoli je všude, je na výsostech přece jen víc sám a víc doma. Přesvědčte se o tom: vystupte někdy na výsosti, a potkáte ho. Na výsostech krásy, na výsostech lásky, na výsostech poznání a já nevím na kterých výsostech ještě. A když na ne vystoupíte, pocítíte rozkoš a hrůzu, nevýslovnou radost a strašné mrazení, a to je on sám. Ale kdo nikdy nevystoupil na výsosti, nepotkal ho a nic neví o něm ani o jeho slávě. Neboť není pravé slávy kromě slávy Boží. On sám pak voní mateřídouškou a ve vlasech má hvězdy, ptáky na ramenou, na klíne cvrčka a pod jeho nohama plynou řeky a potůčky. Sláva na výsostech Bohu. A na zemi pokoj lidem dobré vůle.

Není nic sladšího než pokoj; a proto dejte nám pokoj, vy všichni, kteří si myslíte, že jste vyvoleni spravovati a napravovati svět. Pokoj lidem na zemi; sláva patří Pánubohu a pokoj člověku; úžas a trnutí je na výsostech, ale na zemi budiž pokoj. Bud pokojné srdce člověka, který obrací svou tvář k zemi; a má-li nás co děsit, jsou to strašné výsosti se svou slávou. Ať nás zasáhne bič nekonečnosti a Boží bázně; ať hyneme úzkostí a rozkoší, potkávajíce Pána na výsostech, ale zemi a lidem budiž pokoj. Pokoj, toť velikost malých věcí a hlubokost věcí všedních; pokojná věc je posvěcená, a pokojný člověk je dobrý, a pokojné srdce je šťastné a pokojný den je požehnaný, amen. Sláva na výsostech Bohu. A pokoj lidem dobré vůle.

Snad jsou vetší a onačejší ctnosti než dobrá vůle. Dobrá vůle, to je jako dobrá cesta nebo dobrá střecha nebo jiné tiché, dobré a spolehlivé věci, o kterých ani nevíme; teprve když nejsou dobré, začneme strašně láteřit, a když potkáme zlou vůli, je nám, jako by se bortila všechna jistota na světe. A proto je dobrá vůle to nejlepší na světe, že na ní stojí všechna spolehlivost a důvěra. Dobrá vůle je horizontální základ všeho dobrého na světe. Sláva na výsostech Bohu. A na zemi pokoj. Na celé zemi.

Já to cítím, vy to cítíte: nemáme pod sebou pevné půdy, když se to hroutí někde u souseda. Je jen jedna země; jenže lidstvo se musilo napolo pomlátit, aby si to začalo jakžtakž uvědomovat. Není dobře na zemi, a proto není ani nám dobře na zemi. I nasloucháme do dálky, není-li slyšet děsné praštění země. Ne, dosud ne: sláva na výsostech Bohu… A na zemi pokoj lidem dobré vůle.

Je to ta nejkratší modlitbička; kdybyste ji tisíckrát opakovali, jako byste měli v sobě tibetský mlýnek na modlení, po každé v ní najdete novou a libou chuť. Neboť je v ní sláva i výsosti, země i pokoj i dobré vůle; samé dobré i veliké; svaté i něžné věci. Já bídný hříšník ji opakuji nepočítaje řádků; a již nevím, myslím-li více na toho, jemuž jsem chtěl zapálit svíčičku, nebo na lidi dobré vůle nebo na zemi žíznivou pokoje, nebo na pokoj své duše; slyším jen dvouzvukou harmonii, hlas andělský a důvěrný.

Karel Čapek - Kalendář

Related links:
Praha ve sněhu
Rampouchy
Za městem
Podjaří

The Tale of the Three Brothers

There were once three brothers who were traveling along a lonely, winding road at twilight. In time, the brothers reached a river too deep to wade through and too dangerous to swim across. However, these brothers were learned in the magical arts, and so they simply waved their wands and made a bridge appear across the treacherous water. They were halfway across it when they found their path blocked by a hooded figure.
And Death spoke to them. He was angry that he had been cheated out of three new victims, for travellers usually drowned in the river. But Death was cunning. He pretended to congratulate the three brothers upon their magic, and said that each had earned a prize for having been clever anough to evade him.
So the oldest brother, who was a combative man, asked for a  wand more powerful than any in existence; a wand that must always win duels for its owner, a wand worthy of a wizard who had conquered Death! So Death crossed to an elder tree on the banks of the river, fashioned a wand from a branch that hung there, and gave it to the oldest brother.
Then the second brother, who was an arrogant man, decided that he wanted to humiliate Death still further, and asked for the power to recall others from Death. So Death picked up a stone from the riverbank and gave it to the second brother, and told him that the stone would have the power to bring back the dead.
And then Death asked the third and youngest brother what he would like. The youngest brother was the humblest and also the wisest of the brothers, and he did not trust Death. So he asked for something that would enable him to go forth from that place without being followed by Death. And Death, most unwillingly, handed over his own Cloak of Invisibility.
Then Death stood aside and allowed the three brothers to continue on their way and they did so, talking with wonder of the adventure they had had, and admiring Death's gifts.
In due course the brothers separated, each for his own destination.
The first brother travelled on for a week or more, and reaching a distant village, he sought out a fellow wizard with whom he had a quarrel. Naturally, with the Elder Wand as his weapon, he could not fail to win the duel that followed. Leaving his enemy dead upon the floor, the oldest brother proceeded to an inn, where he boasted loudly of the powerful wand he had snatched from Death himself, and of how it made him invincible.
That very night, another wizard crept upon the oldest brother as he lay, wine-sodden, upon his bed. The thief took the wand and, for good measure, slit the oldest brother's throat.
And so Death took the first brother for his own.
Meanwhile, the second brother journeyed to his own home, where he lived alone. Here he took out the stone that had the power to recall the dead, and turned it thrice in his hand. To his amazement and his delight, the figure of the girl he had once hoped to marry before her untimely death appeared at once before him.
Yet she was silent and cold, separated from him as though by a veil. Though she had returned to the mortal world, she did not truly belong there and suffered. Finally, the second brother, driven mad with hopeless longing, killed himself so as truly to join her.
And so Death took the second brother for his own.
But though Death searched for the third brother for many years, he was never able to find him. It was only when he had attained a great age that the youngest brother finally took off the Cloak of Invisibility and gave it to his son. And then he greeted Death as an old friend, and went with him gladly, and, equals, they departed this life.

J. K. Rowling - The Tales of Beedle the Bard

Related link:
Benefits of failure and the importance of imagination

Zlatá baňa

Skrátená poviedka z knihy Skala útočiska (Príbehy a povesti zo Spišskej Novej Vsi a okolia) od Petra Karpinského

"Tato, tato!" rozbehol sa chlapec otcovi v ústrety, len čo ho večer zbadal prichádzať k chalupe. "Tato, však neuhádnete, čo som dnes videl?"
Otec ho pohladkal po vlasoch, ale neodpovedal. Bol unavený po celodennej robote v bani. Od skorého rána až do neskorého večera spolu s ostatnými chlapmi kopali, aby pre milostivého pána grófa vydobyli spod zeme aspoň trochu medenej rudy. No rudná žila sa im kamsi stratila. Kopali len samú hlušinu a za tú im správca nechcel zaplatiť. Nie je meď, nebudú peniaze.
"Tato, hádajte, čo som dnes videl," dobiedzal chlapec, pretože sa celé popoludnie tešil, ako otcovi povie svoje tajomstvo.
"Veveričku."
"Neuhádli ste. Videl som čosi iné."
"Tak srnku?"
"Ani srnka to nebola."
"No čo si už len mohol vidieť?" zamyslel sa otec. "Určite sojku."
"Nie, nie. Ani teraz ste neuhádli. Videl som permoníka."
"Čože?" otec od prekvapenia vypustil z ruky lyžicu.
"Áno, permoníka, zemského ducha, takého, o akom ste mi minule rozprávali. Bol veľký ako... ako tuto náš Jožko." Chlapec ukázal na spiaceho päťročného brata. "A oblečený bol celý v červenom. Čižmy mal červené, aj nohavice, aj čiapku."
"A nevymýšľaš si?" brnkol otec synovi po nose. "Vieš, že klamať sa nesmie."
"Nie, nevymýšľam. Videli ho aj ostatní chlapci, ktorí tam pásli kravy, a hneď ho začali naháňať a hádzať po ňom kamene. Ale ja som im to zakázal, lebo ste vraveli, že permoníci sú pomocníkmi každého baníka. Tento by mohol pomôcť vám."
"A čo bolo ďalej?" opýtal sa zvedavo otec.
"Permoník na mňa pozrel, poklonil sa mi a bežal sa skryť do tej veľkej diery, ktorá je pri lese."
Otec sa zamyslel. Ak si chlapec nevymýšľa, tak by to mohlo byť dobré znamenie. Keď sa niekde pri bani objaví permoník, spolu s ním sa objaví aj ruda. Zajtra to bude musieť povedať správcovi. Možno by mali začať kopať tam. Vezme do roboty aj syna, aby ich zaviedol na to miesto, kde sa zemský duch objavil.

Na druhý deň v bani vzal otec syna priamo za štajgerom, banským dozorcom, aby mu chlapec vyrozprával svoj príbeh o stretnutí s permoníkom. Keď chlapec skončil, štajger sa poškrabal po hlave a pomyslel si: "Možno permoníci neexistujú, ale na druhej strane, bez vetra sa ani lístok nepohne. Čo môžem stratiť, ak sa s chlapmi pozriem do tej diery?" Súhlasil teda. Vzal niekoľkých baníkov i chlapca a vybrali sa na lúku, o ktorej im Števko rozprával.
Keď boli na mieste, úzkou puklinou sa vsúkali do kamennej chodby a lampášmi si posvietili na stenu. Prekvapením takmer onemeli, keď sa svetlo karbidiek odrazilo od jemnučkých trblietavých žiliek. Štajger nechtom zaryl do kovu a od radosti vykríkol: "To nie je ruda, to je zlato!"

Dobrú správu okamžite oznámili zemepánovi, ktorému bane i pozemky patrili, a o niekoľko dní sa v novoobjavenej bani začalo s ťažbou zlata, ktoré napĺňalo grófove pokladnice.
Haviarovu chalupu na krátku chvíľu navštívilo šťastie. Števko vedel, že za to môže ďakovať zemskému duchovi, ktorý mu ukázal zlatú žilu, a preto každý týždeň v nedeľu k vchodu do bane permoníkovi odniesol krajec chleba a hrnček mlieka.
Jedného dňa, keď Števko pri bani sedel a oddychoval, začul, ako sa zo skalnej steny ozývajú zvláštne zvuky. Akési klopkanie. Najprv si myslel, že počuje vzdialených baníkov. No o chvíľu sa ku klepotaniu pridal aj nárek. Akoby čosi v skale veľmi žalostne plakalo.
"To bolo znamenie," povedal jeden zo starších baníkov, keď im chlapec prezradil, čo počul. "Znamenie, ktoré nám dávajú zemskí duchovia, ak sa má stať nejaké nešťastie."
Ostatní haviari začali okamžite reptať a späť do bane sa im nechcelo. Verili, že klepot a nárek sú skutočne zlým znamením. A okrem toho, Štefan predsa už raz permoníka videl, jeho majú podzemné bytosti rady, preto sa dnes prihovorili práve jemu.
Štajgerovi sa však takéto reči nepáčili: "Kto sa okamžite nevráti do bane a nezačne kopať, zajtra ráno už do roboty nemusí chodiť! Pán gróf potrebuje ďalšie zlato!"
Baníci sa so šomraním chtiac-nechtiac museli pustiť do práce.
Niekoľko dní sa nedialo nič, všetci si začínali myslieť, že to bol len planý poplach, ale na štvrtý deň sa v zlatej bani prepadol strop. Bola to hrôza. Gróf vo svojej lakomosti chcel viac a viac zlata, a tak baníci nestačili poriadne vystužiť šachty. Drevené podpery povolili a kamenie zasypalo niekoľkých chlapov, medzi ktorými bol aj Štefanov otec.
Rodina odrazu prišla o svojho živiteľa. Štefan i celá jeho rodina odrazu prišli o všetko. Nemali už nič, a aby ako-tak prežili, museli ísť po žobraní.

Jedného dňa, keď chlapec prechádzal cez lúku, kde prvýkrát videl permoníka, zhlboka si vzdychol: "Keby som ťa nebol videl, zlatá baňa by sa nenašla a môj tato by ešte žili."
V tej chvíli sa za jeho chrbtom ozval tichý hlas: "Ja za to nemôžem. Chcel som vám len pomôcť."
Števko sa prekvapene otočil. Stálo tam chápätko v červených baníckych šatách a v červenej čiapočke.
"Vy ľudia však pokazíte všetko, čoho sa dotknete," pokračoval permoník. "Čo sa stalo, už sa neodstane. Zlato vám malo pomôcť, ale ono vám, naopak, ublížilo, preto si ho vezmem späť."
Kým sa chlapec stačil spamätať, zemský duch zodvihol ruku a zavelil: "Zlatá baňa, zaraz zavriže sa naraz!" Po tých slovách sa stratil.
V tej chvíli ani nezahrmelo, ani sa nezablýskalo, ale zlato sa v bani začalo strácať. Priamo pred očami baníkov zlatá žila vyschýnala a kov mizol ako sneh na jar. O chvíľu už bola baňa prázdna a rovnako sa rozplynulo aj zlato v grófovej pokladni.
Od toho dňa sa na Spiši už zlato nikdy viac neobjavilo.

Spring magic

The World is very old;
But year by year
It groweth new again
When buds appear.

The World is very old,
And sometimes sad;
But when the daisies come
The World is glad.

The World is very old;
Bet every Spring
It groweth young again,
And fairies sing.

Cicely Mary Barker - Flower Fairies of the Spring

Into the story

First contact with the book. First lines. You never know what is gonna happen. An invitation to a story. A very important part of the book. Here are few of them:


"The world is dark, and light is precious. Come closer, dear reader. You must trust me. I am telling you a story."

Kate Di Camillo - The Tale of Despereaux


"All children, except one, grow up."

J. M. Barrie - Peter Pan


"In the old days, when this story took place, time used to run by clockwork. Real clockwork, I mean, springs and cogwheels and gears and pendulums and so on. When you took it apart you could see how it worked, and how to put it together again. Nowadays, time runs by electricity and vibrating crystals of quartz and goodness knows what else."

Philip Pullman - Clockwork or All wound up


"In the hole in the ground there lived a hobbit."

J. R. R. Tolkien - The Hobbit


"It is a truth universally acknowledged, that a single man in possession of a good fortune, must be in want of a wife."

Jane Austen - Pride and Prejudice


"There was once upon a time..."
"A king!" my little readers will instantly exclaim.
No children, you are wrong. There was once upon a time a piece of wood."

Carlo Collodi - Pinocchio


"No one would have believed, in the last years on the nineteenth century, that this world was being watched keenly and closely by intelligences greater than man's and yet as mortal as his own; that as men busied themselves about their various concerns they were scrutinized and studied, perhaps almost as narrowly as a man with microscope might scrutinize the transient creatures that swarm and multiply in a drop of water."

H. G. Wells - The War of the Worlds


"There was once a boy named Milo who didn't know what to do with himself - not just sometimes, but always."

Norton Juster - The Phantom Tollbooth


"Not long ago, there lived in London a young married couple of Dalmatian dogs named Pongo and Missis Pongo. (...) They were lucky enough to own a young married couple of humans named Mr. and Mrs. Dearly, who were gentle, obedient, and unusually intelligent - almost canine at times. They understood quite a number of barks: the barks for "Out, please!" "In, please!" "Hurry up with my dinner!" and "What about a walk?"

Dodie Smith - The 101 Dalmatians


"Let's begin with a happy ending."

Jacqueline Wilson - Dustbin baby


"Marley was dead, to begin with. There is no doubt whatever about that. The register of his burial was signed by the clergyman, the clerk, the undertaker, and the chief mourner. Scrooge signed it. And Scrooge's name was good upon 'Change for anything he chose to put his hand to.
Old Marley was dead as a door-nail."

Charles Dickens - A Christmas Carol


"Mr. and Mrs. Dursley, of number four, Privet Drive, were proud to say that they were perfectly normal, thank you very much."

J. K. Rowling - Harry Potter and the Philosoper's Stone


"When I opened my eyes I knew that nothing in my miserable life prior to that moment could possibly be as bad as what was about to happen."

F. E. Higgins - The Black Book of Secrets


"It was Christmas Eve in Dublin and the sun was splitting the rocks. The lizards were wearing flip-flops and the cacti that line the streets of the city were gasping.
"Water!" gasped a cactus.
"Diet water!" gasped his girlfriend beside him."

Roddy Doyle - Rover saves Christmas


"In the west, the sun is setting.
It is orange and yellow fire, the sky sooty grey and brown smudge. The sky is full of chimneys and asthmatic birds."

Catherine Webb - The Extraordinary and Unusual Adventures of Horatio Lyle



Related link:
Vykročenie do príbehu

Weird things customers say in bookshops

People do say weird things anywhere. And you probably wouldn't believe what kind of things they can say bookshops, unless you work there. Writer and bookseller Jen Campbell collected some of them (her own experience or other fellow booksellers) in two books called "Weird things costumers say in bookshops" and "More weird things costumers say in bookshops". Here is a little sample:  

Customer: "Hello! I’m searching for a book. I’m not sure of the publisher but it’s really great and I just have to read it again."
Bookseller: "Sure. What was the title of the book?"
Customer: "Well, the thing is, I don’t really remember."
Bookseller: "OK, then how about the author?"
Customer: "I don’t know his name."
Bookseller: "Right."
Customer: "But he was definitely European…"
Bookseller: "OK."
Customer: "It was non-fiction. Some kind of study. Probably."
Bookseller: "Right."
Customer (looking expectantly at the bookseller): "Come on, you must know the book I mean!"
  
Customer: "Urgh. Shakespeare. He’s everywhere, isn’t he? You can’t escape him. I wish he’d do us all a favour and just die."

Customer: "I’d like to return this Where’s Wally? book please."
Bookseller: "Why?"
Customer: "Because I’ve found him."

Customer: "I need a really awful book to give someone I hate. Any recommendations?"

Customer (buying a copy of Gulliver’s Travels): "I’m thinking of going travelling, so I thought I’d give this a read to give me ideas of places to go. He seems to have gone to some really crazy parts of the world!"

Girl (pointing to a cupboard under one of the bookshelves): "Can you get to Narnia through there?"
Bookseller: "Unfortunately, I don’t think you can."
Girl: "Oh. Our wardrobe at home doesn’t work for getting to Narnia, either."
Bookseller: "No?"
Girl: "No. Dad says it’s because mum bought it at IKEA."

Customer (holding up an art book): "Wow, Picasso must have gone out with some really ugly women."

Customer: "Pride and Prejudice was published a long time ago, right?"
Bookseller: "Yep."
Customer: "I thought so. Colin Firth’s looking really good for his age, then."

Customer (to her friend): "I only like books that I can really believe happened, you know? Like Twilight."

Customer: "Where is your e-books section?"

Customer: "In which section would I find a book on the workings of the internal combustion engine — suitable for a three-year-old?"

Customer: "Do you have audiobooks on sign language?"

Child: "Mummy, who was Hitler?"
Mother: "Hitler?"
Child: "Yeah. Who was he?"
Mother: "Erm, he was a very bad man from a long time ago."
Child: "Oh. How bad?"
Mother: "He was like... he was like Voldemort."
Child: "Oh! That’s really, really bad."
Mother: "Yes."
Child: (Pause) "So... did Harry Potter kill Hitler, too?" 

Customer: "I don’t like biographies. The main character pretty much always dies in the end."

Woman (holding a copy of a WeightWatchers book in one hand and The Hunger Games — a science fiction novel — in the other): "Which of these dieting books would you recommend?" 

Customer: "If I had a book store, I’d make the mystery section really hard to find."

Customer (to her friend): "What about this book (holds up a copy of The Hobbit)?"
Friend: "No. I don’t want to read that. It’ll spoil the film."

Customer: "I’d like to buy a book for my wife."
Bookseller: "Sure, what sort?"
Customer: "I don’t know. Something … pink? Women like pink stuff, right?"

Customer: "Do you have any books signed by authors who are likely to die very soon? I’d like to make an investment."

Customer: "Where’s your true fiction section?"

Customer: "I’m looking for that book, Romeo And Juliet. It’s about a fight between the DiCaprios and another gang."

Customer (holding a signed copy of a Jacqueline Wilson book): "I want to buy this book — but not this copy because someone’s written in it."
Bookseller: "That’s the author’s signature!"
Customer: "I don’t care who’s written in it. I just want a clean copy!"

Customer: "Hi, I’m looking for a Bible for my mother but I’m not quite sure who the author is."

Customer: "Did they make a film edition of the Bible when The Passion Of The Christ came out? You know, the text of the Bible but with Mel Gibson on the front cover?"

Customer: "Will you be getting Tolkien in for a signing soon?" 

Boy: "When I grow up, I'm going to be a book ninja."
Bookseller: "Cool! What do book ninjas do?"
Boy: "I can't tell you. It's top secret."

Customer: "Where in the book does it tell you how many pages there are?"

Customer: "I’m looking for a book about the Holocaust. But I don’t want it to be a sad book."

Young boy: "You should put a basement in your bookshop."
Bookseller: "You think so?"
Young boy: "Yeah. And then you could keep a dragon in it, and he could look after all the books for you when you're not here."
Bookseller: "That's a pretty cool idea. Dragons breathe fire, though. Do you think he might accidentally burn the books?"
Young boy: "He might, but you could get one who'd passed a test in bookshop-guarding. Then you'd be ok." 

Customer (holding up a book): "What’s this? The Secret Garden? Well, it’s not so secret now, is it, since they bloody well wrote a book about it!"


Bonus: Weird things costumers say at book signings (Jen Campbell):

Woman: "Can you tell me where the children's section is?"
Jen Campbell: "I'm afraid I don't work here - I'm just here signing books today."
Woman: "Well... what use is that?!"

Man: "You should follow my wife around; she say stupid things all the time."
Jen Campbell: "Really?"
Man: Yeah. "Not necessarily in bookshops, just in life."
Jen Campbell: "Oh."
Man: "Yeah. Like, she thinks I poisoned our cat. But I didn't."

Man: (picks up a copy of 'Weird Things...' and reads the front out loud): "Weird Things Customers Say in Bookshops, by Jen Campbell."
Jen Campbell: "Yep."
Man: "You wrote this?"
Jen Campbell: "I did."
Man: Cool. "What's your name?"
Jen Campbell: "...Jen Campbell."
Man: "And what's the book about? Is it a thriller or something?"

Woman: (walks up to me, holding up a copy of 50 Shades of Grey): "Will you sign this for me?"
Jen Campbell: "... I didn't write that book."
Woman: "But the sign says that you're signing books today."
Jen Campbell: "Yes... I'm signing the book that I wrote" (indicates book)
Woman: "Just that one?"
Jen Campbell: "...Yes."
Woman: "Not this one?"
Jen Campbell:"...No."
Woman: "Oh, that's odd." (wanders off)

"...always used to say..."

It is mothers or fathers, grandmothers or grandfathers, aunts or uncles... Our family members have sayings, they kind of belong to them. Especially that kind when parents are teaching children. Here are some of them:

„When one door closes another door opens.“

“Show me your friends and I’ll tell you who you are.”

“The mind is like a parachute – it doesn’t work until it’s open.”

“Education is your passport to life. Once you’ve got it no one can take it away from you.”

“You are not moving until that plate is empty.”

“If a job is worth doing, it’s worth doing well.”

“Don’t let your eyes be bigger than your stomach.”

“Prepare yourself, the opportunity will come.”

“While I breathe, I hope.”

“Don’t worry about being popular, worry about being good. Popular comes and goes, good always works.”

“Always look forward, never backwards.”

“Marry for money and you’ll earn it.”

“Banks will happily loan you an umbrella when the sun shines. As soon as it rains they ask for it back.”

“Every day you can get out of the bed is a great day.”

“You can’t make an omelette without breaking eggs.”

“All the flowers of tomorrow are the seeds of today.”

“What’s for you, won’t pass you.”

“Prevention is better than cure.”

“Always be yourself – and always take a safety pin when you go out.”

“There is no one from whom you cannot learn something.”

“Never trouble trouble until trouble troubles you. For if you trouble trouble, trouble will trouble you.”

“Listen to all but follow your own instincts.”

“It takes al sorts to make a world.”

“Treat people the way you would like to be treated yourself.”

“Remember your manners.”

“What you want to do, you can do.”

“We’ll sit down when we get all the little jobs done.”

“If you have a talent, never hide it.”

“Life is for living, not for throwing away.”

“You can walk a thousand miles but you can only take one step at a time.”

“If you are bored, it’s an insult to yourself.”

“Know your own country first before you go off travelling to other countries.”

“A good start is half the work.”

“Watch your language because it’s a precision tool: it’s a scalpel, not an axe.” 

(From the book "My mother always used to say" by Valerie Bowe)

Illustration art

Few of the lovely illustrations from famous books by Dani Jones. Do you know some of them? :-)

Charlie and the Chocolate Factory

Sleepy Hollow

Little Women

Dracula

Little Red Riding Hood

Coraline

Matilda

Charlotte's Web

Lord of the Rings

Narnia: The Lion, Witch and the Wardrobe

 

Christmas Carol

 

Dani Jones webside

Guidelines

Prežijú buď všetci, alebo nikto.
Aj jedna dažďová kvapka zväčší more.
Zbrane sú nepriateľmi aj pre ich vlastníkov.                                     

Daj viac, ber menej.
Najprv iní, až potom ty.
Pozoruj, počúvaj a uč sa.
Rob len jednu vec naraz.

Každý deň spievaj.
Cvič si predstavivosť.
Jedz, aby si žil, neži, aby si jedol.

Lietaj vysoko, dýchaj zhlboka, hľadaj mier.

James Gurney – Dinotopia (zákony Dinotopie)

Hádanka sa neháda... 4

Viem, že tu už bolo asi pol roka ticho, ale skúsim aj tak... Zapojí sa niekto? Nie sú ťažké... :-) Sú to hádanky z mojej obľúbenej knihy, ak tú knihu poznáte, tak nešvindľujte a skúste si spomenúť bez nej...:-)

1. Kořeny má skryté v zemi,
    vypíná se nad jedlemi,
    stoupá pořád výš a výš,
    ale růst ji nevidíš.

2. Bez hlasu pláče,
    bez nehtů štípá,
    bez nohou skáče,
    bez pysků pípá.

3. K oku v tváři blankytné se točí
    v tváři zelené zas jiné oči.
    První oko na to vece:
    "Ty mi podobné jsou přece,
    jenže jsou to oči nižší
    než já - oko v téhle výši."

4. Není ji vidět, není ji cítit,
    není ji slyšet, nejde ji chytit.
    Je za hvězdami a pod horami
    a vyplňuje prázdné jámy.
    Byla tu předtím a přijde pak
    a nakonec ti vytře zrak.

5. Nemá plíce, přece dýchá,
    studená a věčne tichá,
    věčně pije na své zdraví
    v brnení, co nerezaví.

6. Všechno žere, všechno se v něm ztrácí,
    stromy, květy, zvířata i ptáci;
    hryze kov i pláty z ocele,
    tvrdý kámen na prach semele;
    města rozvalí a krále skolí,
    vysokánské hory svrhne do údolí.



Few riddles to excercise your brains... :-) Will you try? They're not difficult. Don't cheat! :-)

1. What has roots as nobody sees,
    Is taller than trees,
    Up, up it goes,
    And yet never grows?

2. Voiceless it cries,
    Wingless flutters,
    Toothless bites,
    Mouthless mutters.

3. An eye in a blue face
    Saw an eye in a green face.
    "That eye is like to this eye"
    Said the first eye,
    "But in low place
    Not in high place."

4. It cannot be seen, cannot be felt,
    Cannot be heard, cannot be smelt.
    It lies behind stars and under hills,
    And empty holes it fills.
    It comes first and follows after,
    Ends life, kills laughter.

5. Alive without breath,
    As cold as death;
    Never thirsty, ever drinking,
    All in mail never clinking.

6. This thing all things devours:
    Birds, beasts, trees, flowers;
    Gnaws iron, bites steel;
    Grinds hard stones to meal;
    Slays king, ruins town,
    And beats high mountain down.

Related links:
Hádanka sa neháda... 1, 2, 3

Podjaří

Na jarnú tému nechám zase prehovoriť pána Majstra. Dlho tu už nebol, cnelo sa mi za ním... :-)

Tys přece jenom první, čeho jsme se dočkali po takové zimě; ty, sněženko, ty, raný šafráne, kvítku tavolíne, kočičko jívy; dříve než se naleje první pupen a rozvine první list, je tu rozkvetlý květ; dříve než příroda počne dýchat, kvete; láska je první. Všechno ostatní přijde až později: dychtivost růstu, práce kořenů, tichý a houževnatý boj o život; ale tebe, první kvítku, nebere rostlina odnikud než ze sebe samé. Ještě je sivá země zavřena, ještě kořeny nesají půdu doposud spící; ten první květ vydá rostlina ze své vlastní podstaty. Protože nemá odkud brát, vkládá do jarního podniku své vlastní srdce. Tak je to dobře.
Pokud nás lidí se týče, nevěř, kvítku jarní, každému klepu; není to tak zlé. I my bychom chtěli mít ráj na zemi a boží mír a vzkříšení a věčné jaro a jiné takové věci; ale zatím se hádáme o to, jak to zařídit a kde na to vzít a kdo to má dělat a kdesi cosi. Zdá se, že se dosud neotevřela půda, na které žijeme, aby zahrada ráje počala, jak říkají zahradníci, vegetovat; zkrátka ještě to nejde. Ale dáme-li dobrý pozor, najdeme tuhle a tamhle lidi, kteří do toho rajského podniku vloží své vlastní srdce a berou prostředky k tomu, aby náš svět byl lepší, ze svého vlastního nitra. Láska je první.
Ale já dosvědčím dotyčné první sněžence (nemá jiného křestního jména a provedla svůj kousek anonymně, pro čest a chválu svého rodu), že to byla veliká odvaha, pustit se do řečeného jarního podniku. Musela se prokousat sněhem a ledem, hotový malinký ledoborec; pustila se do svého vlastního jara na vlastní pěst, přijímajíc riziko nočních mrazů a zámrzků. Co vás nemá, takový kvítek není idyla slunné pohody; to je statečný kousek, kuráž a dobrodružství. První post, stojící daleko před liniemi, mávající bílým praporkem. Pionýr a dobyvatel. První osadník v nehostinném kraji. První bílá plachetka na oceáně.
Je to kuráž a je to tichá samozřejmost. Tak je to dobře.
Tedy pokud se týče toho rašení, už se to opravdu začíná: tuhle se vysunuje z půdy zavalitý pucek, puk tlustý a zavřený, tamhle se řásně rozvírá mladý lupínek tak krásně zelený, že nikdy jindy nic tak zeleného není; ale to není všechno. Když se na to podíváte blíž, vidíte, že se ten mladinký život prodírá z práchně a tlení loňského podzimu; že až po krk vězí v hromadném pohřebišti loňské vegetace. Teprve zjara se pochovává loňský list; teprve v době rašení se obrací v prach a popel. Když se na to pořádně podíváme, není jarní půda poseta květem; daleko víc je poseta mrtvým listím a tlením a rozpadem toho, co bylo vloni. Teď teprve se pohřbívá minulý rok; teprve teď se vrací mrtvý život do země, ze které vzešel. Není vzkříšení mrtvých; je vzkříšení mezi mrtvými.
Počkej, svěží lístku mezi hnijícím chřástem, tohle tím chceš říci: věčná současnost života a smrti.

Karel Čapek - Kalendář

Related links:Praha ve sněhu
Rampouchy
Za městem

Bizarre Bookshop

Ktorú knižku by ste chceli pod stromček? :-)