The Joy is in the Detail

 ...by wonderful Aimee Stewart:

Rose

Somewhere high,

high in the sky,

in the clouds

where I can't reach it,

I just know it's there,

 

there is a rose, a rose for me,

closed in a dome

like the one the Beast had

in his castle -

a Rose of falling petals. 

 

Rose in a dome protected

from everything outside

but not from petals falling out.

And I wonder if it's the rose,

or the falling that's protected. 

 

I don't know (how can I know?)

how many petals left.

I just know

that falling is inevitable

just like the time passing.

 

Sometimes I think

there's still plenty left,

sometimes I fear

that last few of them

barely hang by a thread.

 

In those times

every fallen petal

weighs a thousand tons

and bends my shoulders down

so I can barely move forward.

 

I know it's not just one

rose up there for me,

but many different ones.

A bouquet of domed tickling clocks,

all colours, shapes and speeds.

 

And I just wonder

how many more petals

are still holding on

how many more

waiting for me before they fall.

 

© Ludmila (picture unknown)

Christmas Cottage

...by Thomas Kinkade:

 

Merry Christmas

Krásne a požehnané Vianoce, veľa Svetla, lásky, radosti a pokoja. Myslím na vás všetkých...
Happy and Blessed Christmas, thinking of you all..
Gloria in excelsis Deo!

Cuntry life

...by Steve Read:

Cat Theme 2

World Domination - A. Bankevich

Hit and Miss - Bernard Willington

Family Lodging - Henriette Ronner-Knip

Daydreaming - Makoto Muramatsu

Chowhound - Joy Campbell

"You were saying?" - Jerry Gadamus

Baking Session - Julie Bauknecht

A Nice Surprise - Joy Campbell

Autumn Night - Laura Iverson

Related link:
Cat Theme 1

Světélka

     Až po obzor, až kam oko sahá, až po cáru nebes jde ta stráň hustě posázená světélky lidských ulic a domů; když se to večer rozsvítí, vypadá to jako ohňostroj; nebo v pokojné noci to je jako záhon světel; ale především je to tak proměnlivé a živé jako lidská tvář nebo jako příroda. Když se ve vesmíru nic neděje, mrkají ta světélka mírně a utkvěle; ale jsou noci podmračné, kdy se docela zřetelně vrtí a mžikají, a hvězdně rozklenuté noci, kdy se chvějí divným a trnoucím třasem. Za třeskutých mrazů svítí drobně, ostře a skoro zlostně, za podzimního mrholení září jako majáky, v závoji mlhy řeřavějí matně a zarudle jako uhasínající jiskry v popelu. Ale nejkrásnější jsou, když se chumelí a kdy mžourají měkce a zastřeně jako z vaty; a za jižních fénů, těžkých vodou a vlhce hučících: tehdy vzplanou do černé noci prudkým a patetickým žárem, oheň proti vodě, a téměř řičí.
Až po obzor, až kam oko sahá, až po cáru nebes jde ta stráň hustě posázená světélky lidských ulic a dom
     Jsou světelné krajiny, které člověk zná, které se mu dívají do oken nebo ho denně čekají při návratu domů. Noc má jinou mapu než den: mapu napsanou zářícími body a čtverečky a šňůrami. Má jiné zalidnění, jiná mrtvá místa, jinak přeskupený prostor nežli den. A někdy v té své krajině světýlek objevíte světýlko nové. Včera tam ještě nebylo, snad se tam někdo nastěhoval nebo co, nebo je to jen nějaká lucerna.
     Ba ne. Je to nová hvězda na zemi. Je to nový kus vesmíru.
     Když přijíždíte v noci k většímu městu, první, co vás potká, jsou šňůry světel, ramena světel, chapadla světel vyslaná městem do pusté zevnitřní tmy. A každá ta šňůra má poslední světýlko. Poslední svítilna na kraji města. A za ní jako by to byla propast. Za ní jako by se musilo váhavě vkročit do neznáma. Jistě je tam cesta, jsou tam stromy a milníky, cesta do světa; ale to poslední světýlko je hranice smutná a děsivá.
     Poslední lucerna na kraji města je divnější a romantičtější než pousť, les, hory nebo moře bez lidí.
     Člověk se obyčejně nedívá se zvláštním zájmem lidem do oken; okna jsou k tomu, aby se jimi někdo koukal ven. Ale večer je to jiné; osvětlené okno večerní se už nedívá ven, ale vede dovnitř; a chodec se musí tím oknem podívat, visí tam lampa a vrhá na strop teplý kruh světla, u stolu asi sedí lidé. Třeba tam bydlí štěstí, myslí si chodec; těm se to žije, tam musí být pěkně, tam by bylo dobře posedět, v tom zlatém a pokojném světle.
     A když sedí doma pod svou vlastní lampou, ani si nevzpomene, že jeho domácí světýlko vřezává do tmy zlatý a teplý obdélník.

Karel Čapek - Kalendář

Related links:

Svíčička

Praha ve sněhu

Rampouchy

Za městem

Podjaří