A house behind the glass

Nedávno som bola pozrieť v knižnici a ajhľa, čo som objavila. Niekto si dal tú námahu a postavil z lega akúsi známu Dublinskú budovu (akú, to vám nepoviem, nezapamätala som si názov). Toto skvostné dielko má minimálne meter štvorcový na plochu a tiché knižničné prostredie mu na výstavu veľmi pristane...:-)

Few moments... in paint

...by Layla Barzi

Capers with Beni 2

Beni potajomky študuje môj zápisník, kým som v kúpeľni


Beni the webmaster


Jedna myška nestačí :-)


Spomínate si, ako bola tu v Írsku pár dní taká zima, že dokonca napadol sneh? Beni vtedy po posteli zhľadúval niečo, čo by si dal na hlavu, aby mu neťahalo na ušká, a našiel moju starú ponožku na spanie


Neskôr ju použil ako spacák :-)


Beni making sure he is warm enough


Beni having a breakfast ("My mackovia v takýchto škatuľkách bývame..!" :-))


Beni having a snack


Experiment s čelenkou


Beni ma poprosil, aby som mu urobila fotku s princeznou, do ktorej je tajne zaľúbený. Vždy, keď ju vidí, hlboko sa jej ukláňa, a keksy od nej mu (popri čokoládových medvedíkoch) chutia najviac...:-)


Afternoon nap :-)

Related link: Capers with Beni 1

Hudba Ainur

Asi najkrajší mýtus o Stvorení, aký som kedy čítala: Byl Eru, Jediný, který se v Ardě nazývá Ilúvatar. Nejdříve učinil Ainur, Svaté, kteří byli potomstvem jeho myšlenky, a byli s ním dříve, než bylo vytvořeno cokoli jiného. A mluvil k nim: předkládal jim hudební témata a oni před ním zpívali a on byl rád. Dlouho však zpívali každý sám nebo jen několik spolu, zatímco ostatní naslouchali; každý totiž chápal jen tu část Ilúvatarovy mysli, z níž vzešel, a v porozumění bratrům rostli jen pomalu. Avšak tím, jak naslouchali, docházeli k stále hlubšímu porozumění a přibývalo jednohlasnosti a souzvuku. A stalo se, že Ilúvatar svolal všechny Ainur a vyjevil jim mocné téma, rozvinul před nimi věci větší a podivuhodnější, než dosud zjevil; a sláva počátku tohoto tématu a nádhera jeho konce Ainur ohromila, takže se sklonili před Ilúvatarem a mlčeli. Potom jim Ilúvatar řekl: „Chci, abyste nyní na téma, které jsem vám vyjevil, v souzvuku spolu hráli Velkou hudbu. A protože jsem vás zažehl Nehynoucím plamenem, ukážete své síly v tom, jak ono téma zrášlíte: každý svými vlastními myšlenkami a nápady, bude-li chtít. Já však budu sedět a naslouchat a budu rád, že skrze vás procitla v písni velká krása.“ Pak začaly hlasy Ainur, podobné harfám a loutnám, píšťalám a trubkám, violám a varhanám a připomínající nespočetné sbory zpívající slovy, ztvárňovat Ilúvatarovo téma ve velkou hudbu; vzlétl zvuk nekonečných proměnlivých melodií utkaných v souzvuk, který v hloubkách i výškách překračoval hranice slyšitelnosti, a Ilúvatarovy příbytky se naplnily, až přetékaly, a hudba a ozvěna hudby vycházely do Prázdna a ono nebylo prázdné. Už nikdy nehráli Ainur hudbu podobnou této hudbě, ač se říká, že ještě větší hudbu budou hrát před Ilúvatarem sbory Ainur a Ilúvatarových dětí, až skončí dny. Pak budou Ilúvatarova témata hrána správně, a jakmile budou pronesena, stanou se Bytím, protože tehdy všichni úplně porozumějí jeho záměru ve svém partu a každý pozná porozumění každého a Ilúvatar dá jejich myšlenkám tajný oheň, protože se mu to bude líbit. Nyní však Ilúvatar seděl a naslouchal a dlouho se mu to zdálo dobré, neboť hudba neměla vady. Ale jak se téma rozvíjelo, vstoupilo Melkorovi do srdce, že do něho vplete látku vlastních představ, jež neladila s Ilúvatarovým tématem; snažil sa v ní totiž zvětšit moc a slávu partu, který mu by přidělen. Melkorovi byly mezi Ainur dány největší dary moci a poznání, a měl podíl na všech darech svých bratrů. Často chodíval sám do prázdných prostor hledat Nehynoucí plamen; zahořel totiž touhou uvést v Bytí vlastní věci; zdálo se mu, že Ilúvatar o Prázdnu vůbec neuvažuje, a neměl trpělivost s jeho prázdnotou. Přesto Oheň nenašel, protože ten je u Ilúvatara. O samotě však začal pěstovat vlastní myšlenky, nepodobné myšlenkám jeho bratrů. Některé z těchto myšlenek nyní vplétal do své hudby, a rázem kolem něho vznikl nelad a mnozí, kteří zpívali blízko něho, propadli sklíčenosti, jejich myšlenky se narušily a jejich hudba zakolísala; někteří však začali ladit svou hudbu spíš podle něho než podle myšlenky, kterou měli zprvu. Potom se Melkorův nelad šířil stále dál a melodie, jež bylo předtím slyšet, tonuly v moři bouřlivých zvuků. Ilúvatar však seděl a naslouchal, až se zdálo, že okolo jeho trůnu zuří bouře, jako když temné vody spolu válčí v nekonečné zlobě, která se nechce upokojit. Tu Ilúvatar vstal a Ainur si všimli, že se usmívá; zvedl levou ruku a uprostřed bouře začalo nové téma, podobné, a přece nepodobné předešlému tématu, a nabíralo sílu a mělo novou krásu. Ale Melkorův nelad se ryčně zvedl a zápolil s ním, a opět tu byla válka zvuků, divočejší než předtím, až byli mnozí Ainur zaraženi, přestali zpívat a Melkor získal nadvládu. Pak Ilúvatar opět vstal a Ainur si všimli, že je jeho tvář přísná; zvedl pravou ruku, a hle: uprostřed zmatku vyrostlo třetí téma, a nepodobalo se ostatním. Zprvu se totiž zdálo tiché a sladké, jen čeření jemných zvuků v křehkých melodiích; nedalo se však potlačit a nabíralo sílu a hloubku. A nakonec se zdálo, že před Ilúvatarovou stolicí současně postupují dvě hudby a jsou v naprostém rozporu. Jedna byla hluboká, širá a krásná, ale pomalá a prostoupená nezměrným žalem, z něhož hlavně pocházela jeho krása. Druhá nyní dosáhla vlastní jednoty, byla však hlučná a marná a nekonečně se opakovala; bylo v ní málo souzvuku, spíš jen vtíravý jednohlas, jako když mnoho trub ryčí pár tónů. A pokoušela se utopit tu první divokosti svého hlasu, ale zdálo se, že ta přejímá její nejvítězoslavnejší tóny a vplétá je do svého slavnostního vzorce. Uprostřed tohoto sváru, jímž se otřásaly Ilúvatarovy síně a chvění se rozbíhalo do dosud nepohnutých tich, vstal Ilúvatar potřetí a na jeho tvář bylo strašné pohledět. Tu zvedl obě ruce a jediným akordem, hlubším než Propast, vyšším než Obloha, pronikavým jako světlo Ilúvatarova oka, Hudba skončila. Pak Ilúvatar promluvil a řekl: „Mocní jsou Ainur a nejmocnější mezi nimi je Melkor, ale aby on a všichni Ainur vědeli, že jsem Ilúvatar, to vše, co jste zpívali, ukáži, abyste viděli, co jste učinili. A ty, Melkore, uvidíš, že nelze hrát žádné téma, které nemá svůj nejhlubší zdroj ve mně, a že nikdo nemůže změnit hudbu mně navzdory. Neboť ten, kdo se o to pokusí, se prokáže jen jako můj nástroj k vytvoření ještě podivuhodnějších věcí, jaké si sám vůbec nepředstavoval.“ Tu dostali Ainur strach a zatím nechápali slova, která jim byla řečena; Melkor byl zahanben a z toho v něm vzdnikl tajný hněv. Ilúvatar však povstal v nádheře a vyšel z líbezných končin, jež vytvořil pro Ainur, a Ainur ho následovali. Ale když přišli do Prázdna, Ilúvatar jim řekl: „Hle, vaše Hudba!“ a ukázal jim vidinu – dal jim zrak tam, kde byl předtím jen sluch; a spatřili před sebou zviditelněný nový Svět, a ten byl zaokrouhlený v Prázdnu a tkvěl v něm, ale nebyl z něho. A jak se dívali a žasli, tento Svět počal odvíjet svou historii a zdálo se jim, že žije a roste. A když Ainur nějakou chvíli hleděli a mlčeli, Ilúvatar opět řekl: „Hle, vaše Hudba! To je váš zpěv a každý z vás tady v útvaru, který vám předkládám, najde obsaženo vše, co jako by vymyslil nebo doplnil sám. A ty, Melkore, objevíš všechny své tajné myšlenky a postřehneš, že jsou jen částí celku a přispívají k jeho slávě...“

J. R. R. Tolkien - Silmarillion

Moja úcta, pán Tolkien...

Tulips of Botanic Gardens 2

Pink diamond


Dreaming Maid


Maureen


Marilyn


Golden Glow


Cape Holland


Queen of Night


Mona Lisa


Blushing Lady


Rembrandts favourite


Royal Elegance

Tulips of Botanic Gardens

Minuloročné.. Toho roku som už nestihla. Ale dojem zanechali trvalý...


Abu Hassan


Don Quichotte


Pink Impression


Lilac Perfection


Golden Apeldoorn


Renown


Ivory Floradale


Princess Irene


Big Smile


Shirley


Spring Green


Allepo


White Parrot

The Things Undying

„We have found safety with all things undying. The winds and morning. Tears of men and mirth. The deep night and birds singing and clouds flying. And sleep and freedom. And the autumnal earth.“

Rupert Brooke 1914

(malý nenápadný pamätník v Memorial Parku - venované obetiam svetových vojen)

Dublin's parks - Phoenix Park

Fotka robená z idúceho auta. Bola som v tomto parku len dvakrát, a druhýkrát takto z rýchlika... Neviem, ale aj keď máme Phoenix park relatívne blízko, je ťažko sa tam dostať. Možno preto, že je taký rozľahlý (a k tomu na okrajoch sú ešte futbalové ihriská). Je to najväčší mestský park na svete. Keď sa v ňom prechádzate, pripadáte si ako niekde na vidieku úplne mimo Dublinu, a pritom ste stále v meste...




Ale i tak sa na ňom dajú poznať zásahy človeka:


...okrem predmetov dekoratívnych a náladových...


...aj nejaké tie asfaltky (hlavne na okrajoch parku), ktoré nie sú také fotogenické ako cesta vodná :-)


...a oplotené stromy, aby ich zver neobhrýzala, niektoré vysádzané v dosť neprirodzených rovných radoch


Strieborný buk fotený za skorej jari


Veeeľmi skorej jari...:-) Tento drobček má asi tak päť centimetrov


...a tieto zasa za skorej jesene...




Ale tá najúžasnejšia vec na parku je zver. Jelenia, srnčia, danielia... Keď ich človek vidí prvý krát, naozaj si pripadá ako v lese mimo mesta....


...až kým sa k nim nepriblíži tak na šesť metrov a vidí na nich okrem neprirodzenej neplachosti aj precviknuté uši s visačkami ako družstevné kravky... :-)


Krásavec :-)