"I kdybych skončil cestu svoji
a ležím pohřben v černé tmě,
za horami a černými hrady,
vždycky se Slunce usměje.
Ze stínu vstane, nebem jde,
Hvězdy se po obloze točí,
já neřeknu, že skončil Den
a s Hvězdami se nerozloučím..."
(JRRT)
Konečne po všetkých tých soškách a sošôčkach som sa dočkala aj živých vtáčikov (vlastne z jedného len chvosta). I keď kŕmidiel po stromoch visí hojne, zazrieť ich takto zblízka je veľmi vzácne. A urobiť narýchlo aspoň ako-tak kvalitné foto ešte vzácnejšie.. :-)
No comments:
Post a Comment