Tuesday, July 14, 2009

Pavučina


Četl jsem verše Vrchlického,
když náhle po knize
pavouk mi leze beze všeho.
- Maminko, zab ho, bojím se ho!
- Proč? Nosí peníze.

A pavoučka jsme nezabili.
Kde však byl jaký kout,
pavouci síť nám zavěsili.
Museli jsme je každou chvíli
smetákem odtrhnout.

Ač od těch dob je nevyháním,
jsem věčně bez peněz.
Co kdyby - vzdechnu s pousmáním
a laskavě se dívám za ním
pavoučku, klidně lez.

Až tuhle! Mezi dvěma klasy,
když po dešti jsem šel,
spatřil jsem síť. To bylo krásy!
A tolik stříbra nikdy asi
jsem pak už neviděl.

Jaroslav Seifert

Na pamiatku (nielen) jednej prechádzky...

2 comments:

Lucka Bérešová (hudobníčka) said...

A tomu sa hovori basnik. Ked vie aj tu najnormalnejsiu a najmensiu vec v zivote opisat tak, ze zatajis dych...

ludmila said...

Presne tak! Lebo aj tá "drobná" vec, je v podstate veľká...